Vysvětleno: Politika a historie Francie, která hledá „odpuštění“ od Rwandy za genocidu z roku 1994

Částečné přiznání viny Francie je vnímáno jako součást snahy napravit vztahy s jejími bývalými koloniemi a sférou vlivu v Africe, kde mnozí stále mají bolestné vzpomínky na své podrobení a nadále pohlížejí na francouzské činy s podezřením.

Lebky některých z těch, kteří byli zabiti, když hledali útočiště v kostele, leží ve skleněné vitríně vedle fotografií některých z nich, uchovávaných jako památník tisíců těch, kteří byli zabiti v katolickém kostele a jeho okolí během genocidy v roce 1994, uvnitř kostel v Ntarama ve Rwandě. (AP Photo/Ben Curtis)

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek uznal drtivou odpovědnost své země za genocidu ve Rwandě v roce 1994, ale zastavil se před jasnou veřejnou omluvou.

Francie má vůči Rwandě roli, příběh a politickou odpovědnost. Má povinnost: čelit historii čelem a uznat utrpení, které způsobila rwandskému lidu příliš dlouhým oceňováním mlčení nad zkoumáním pravdy, řekl Macron v projevu u památníku genocidy v Kigali, kde jsou ostatky 2.5. tisíce obětí genocidy jsou pohřbeny.

Když tu dnes stojím, s pokorou a úctou, po vašem boku, uznávám naši odpovědnost.

Tyto poznámky přivítal rwandský prezident Paul Kagame – nelítostný kritik Francie již od genocidy – a označil je za cennější než omluvu a akt obrovské odvahy.

Zpravodaj| Kliknutím dostanete do své doručené pošty nejlepší vysvětlivky dne

Částečné přiznání viny Francie je vnímáno jako součást snahy napravit vztahy s jejími bývalými koloniemi a sférou vlivu v Africe, kde mnozí stále mají bolestné vzpomínky na své podrobení a nadále pohlížejí na francouzské činy s podezřením.

Co řekl Macron?

V projevu, od kterého se očekává, že ujde dlouhou cestu při napravení dlouho napjatých vztahů se Rwandou, zašel Macron mnohem dále než jeho předchůdci, když přiznal roli Francie v genocidě, když řekl: Pouze ti, kteří prošli tou nocí, mohou snad odpustit. tím dát dar odpuštění.

Francie nechápala, že když se snažila zabránit regionálnímu konfliktu nebo občanské válce, ve skutečnosti stála na straně genocidního režimu, řekl Macron: „Tímto jednáním přijala drtivou odpovědnost.

V tom, co se zdálo být vysvětlením pro nedoručení jasné omluvy, francouzský vůdce řekl: Genocidu nelze omluvit, člověk s ní žije. Slíbil však úsilí postavit podezřelé z genocidy před soud.

Rwandská genocida

Rwandská genocida v dubnu až červenci 1994 byla vyvrcholením dlouhodobého etnického napětí mezi menšinovou komunitou Tutsiů, kteří měli moc od koloniální nadvlády Německa a Belgie, a většinovými Hutuy. Během 100 dnů si tragédie vyžádala životy více než 8 milionů lidí, což se odhaduje až na 20 % populace Rwandy.

Hutuské milice se systematicky zaměřovaly na etnickou skupinu Tutsiů a k šíření propagandy využívaly národní veřejnoprávní rozhlas Rwanda Radio. Vojenští a političtí vůdci podporovali sexuální násilí jako prostředek válčení, což vedlo ke znásilnění, pohlavnímu zmrzačení nebo vraždě přibližně 5 milionů žen a dětí. Asi 20 milionů uprchlo ze země.

Konflikt skončil, když Rwandská vlastenecká fronta vedená Tutsi v červenci převzala kontrolu nad zemí a její vůdce Paul Kagame převzal moc. Kagame, který od té doby stál v čele Rwandy, byl oceněn za to, že přinesl stabilitu a rozvoj národu bohatému na nerostné suroviny, ale je mu vyčítáno, že kultivoval prostředí strachu pro své politické oponenty doma i v zahraničí.

Jakou roli sehrála Francie během těchto událostí?

Během genocidy byly západní mocnosti včetně Spojených států obviňovány z jejich nečinnosti, která ke zvěrstvům přispívala. Francie, kterou tehdy vedl socialistický prezident François Mitterrand, se proslavila poté, co byla obviněna z toho, že se chovala jako oddaný spojenec vlády vedené Hutuy, která nařídila zabíjení.

V červnu 1994 Francie rozmístila v jihozápadní Rwandě velmi zpožděnou vojenskou sílu podporovanou OSN nazvanou Operace Tyrkysová – která dokázala zachránit některé lidi, ale byla obviněna z ukrývání některých pachatelů genocidy. Kagameova RPF se postavila proti francouzské misi.

Jak spolu Francie a Rwanda po konfliktu vycházely?

Bilaterální vztahy se po genocidě prudce zhoršily, protože vůdci ve Rwandě i jinde v Africe byli rozhořčeni rolí Francie. Kagame odtáhl svou zemi – jejíž oficiálním jazykem byla od belgické nadvlády francouzština – pryč z Francie a přiblížil ji k USA, Číně a na Střední východ. Kagame také v jednu chvíli přerušil vztahy s Francií.

V roce 2009 se Rwanda také připojila ke Commonwealth of Nations, přestože neměla žádné historické vztahy se Spojeným královstvím. Zajímavé je, že i když Kagame ve čtvrtek chválil Macronovy poznámky, učinil tak v angličtině a ne ve francouzštině.

V roce 2010 se konzervativní francouzský prezident Nicolas Sarkozy stal první hlavou státu, která od genocidy navštívila Rwandu, ale vztahy se nadále zhoršovaly, přestože Sarkozy během krví nasáklých nepokojů přiznal vážné chyby a určitou formu slepoty francouzské vlády.

Co se za Macrona změnilo?

Macron se představil jako součást nové generace, která je ochotna znovu prozkoumat bolestivé části dědictví Francie jako koloniální velmoci v Africe a pozdější podpory nelítostných diktátorů v postkoloniálním období.

Macron během své volební kampaně v roce 2017 označil francouzskou kolonizaci Alžírska za zločin proti lidskosti a jednání země za skutečně barbarské. Letos v březnu Macron přiznal, že francouzští vojáci mučili a zabili alžírského právníka a bojovníka za svobodu Aliho Boumendjela, jehož smrt v roce 1957 byla zakrývána jako sebevražda.

Aby čelil obvinění z paternalismu ve frankofonní Africe, Macron se také snažil jednat s anglicky mluvícími zeměmi kontinentu. Jistě, i při své současné návštěvě Afriky se Macron hned po Rwandě chystá do anglicky mluvící Jižní Afriky.

Co tedy vedlo k tání ve vztazích mezi Francií a Rwandou?

V březnu a dubnu letošního roku vyšly dvě zprávy zkoumající roli Francie v konfliktu. První zpráva, kterou nechal vypracovat Macron, poskytla sžíravý popis francouzských akcí během genocidy, obvinila tehdejší francouzskou vládu, že byla slepá vůči přípravám hutuských milicí, a uvedla, že evropská moc nese vážnou a zdrcující odpovědnost. do Francie 24. Zpráva však nenašla důkaz o tom, že by se Francie na vraždách podílela.

Macronova vláda přijala závěry zprávy, což znamená zásadní změnu ve vztazích Francie a Rwandy. Kagame minulý týden navštívil Francii a řekl, že zpráva umožnila oběma zemím mít dobré vztahy. Před Macronovou reciproční návštěvou Rwandy tento týden obě strany hovořily o normalizaci vztahů.

Jaké byly reakce na Macronovo přiznání?

Zatímco Macron mluvil o odpuštění, někteří byli zděšeni tím, že Francie nedoručila jasnou omluvu po vzoru Belgie, jejíž premiér Guy Verhofstadt se v roce 2000 veřejně omluvil za to, že nedokázal zabránit genocidě, nebo OSN, jejíž generální tajemník Kofi Annan udělal totéž v roce 1999.

Rwandský prezident Kagame přesto Macronovy poznámky uvítal a řekl, že jeho slova byla cennější než omluva. Oni byli pravda.

Macronovo zastavení plné omluvy je vykládáno jako pokus nepopudit konzervativce doma ve Francii, kteří vidí francouzské akce v Africe v průběhu let jako relativně vlídný vliv. Necelý rok zbývá do prezidentského klání v roce 2021, kdy se očekává, že se Macron utká s ultrapravicovou Marine Le Penovou, která byla i jeho protikandidátkou v minulých volbách.

Francouzský prezident však bude čelit podstatně hrozivější výzvě chůze po laně v březnu příštího roku, sotva měsíc před volbami, kdy Alžírsko, ceněná bývalá kolonie, oslaví 60 let nezávislosti. Letos v lednu Macron řekl, že nebude žádné pokání ani omluva, ale symbolické činy, přesto mnozí očekávají, že se záležitosti kvůli polarizujícímu tématu rozpálí.

Sdílej Se Svými Přáteli: