Vysvětlení historie Masood Azhar's Jaish-e-Mohammad, tajemství jeho znovuobjevení

Džajšové se poté roky snažili uchytit v Kašmíru a policie J&K a další bezpečnostní agentury dokázaly důsledně mařit její plány.

Demonstranti křičí hesla s transparenty s obrázky vůdce pákistánských mudžáhidů Masooda Azhara (vlevo) a šéfa Džamá’at-ud-Da’wah Hafize Muhammada Saída, vpravo, když odsuzují pondělní útok na základnu leteckých sil Pathankot v Bombaji. (Zdroj: AP)

Historie a oddanost Jaish-e-Mohammad, teroristické skupině údajně zodpovědné za útok na leteckou základnu Pathankot, může vysvětlit, proč by pro Islámábád bylo snazší pomoci Novému Dillí s vyšetřováním – a v tomto procesu zajistit, aby nedávno obnovené proces dialogu nesklouzne do zamrznutí podobného tomu po 26. 11.

***

Na jaře roku 2000 vyhodil 17letý školák z centra Šrínagaru, Afaq Ahmad, do povětří Marutiho naloženou výbušninami u brány velitelství 15. sboru ve městě. První lidská bomba v údolí znamenala novou fázi v militantnosti a učinila ohlušující oznámení příchodu Jaish-e-Mohammad, vytvořeného týdny předtím Maulanou Masood Azhar, jedním z teroristů propuštěných výměnou za cestující a posádku lodi. IC-814 v Kandaháru posledního dne roku 1999. Později, na Štědrý den roku 2000, vyhodil 24letý britský kádr Jaish do povětří dalšího Marutiho naloženého výbušninami, opět u brány velitelství 15. sboru. Atentátník byl následně profilován v oficiální Jaishově publikaci Zarb-e-Momin, čímž se Kašmír dostal na mapu mezinárodního džihádu.

Taktika Azharovy skupiny se lišila od taktiky Lashkar-e-Toiba, která, když prováděla fidayeenské útoky, vyhýbala se sebevražedným misím kvůli přísným sankcím v islámu proti sebevraždě. Na rozdíl od Lashkarů sdíleli Jaishové s Talibanem pupeční šňůru a šli proti pákistánské armádě poté, co 11. září změnilo vyprávění v regionu. Následné operace Jaish v Indii byly tak drzé, že několikrát pohrozily, že obě země doženou k válce, a opakovaně dostaly Islámábád na místo.

Džajšův sebevražedný útok na zákonodárné shromáždění ve Šrínagaru krátce po 11. září byl ve skutečnosti prvním útokem v Kašmíru, který Pákistán oficiálně odsoudil – ministerstvo zahraničí Islámábádu ve skutečnosti použilo slovo „terorismus“. Bylo zabito 23 místních obyvatel, kteří neměli nic společného s policií nebo bezpečnostními pracovníky, do té doby nejvíce při jediném útoku, což ve Valley vyvolalo všeobecné pobouření. Jaish-e-Mohammad se během několika hodin přihlásil k odpovědnosti a neobvyklým krokem identifikoval sebevražedného atentátníka jako Wajahat Hussain, pákistánského státního příslušníka.

Džajšovy problémy s pákistánským establishmentem se vymkly z rukou poté, co byli jeho členové v roce 2003 shledáni zapojeni do dvou pokusů o atentát na prezidenta Parvíze Mušarafa. Členové skupiny byli také zapojeni do epizody Lal Masjid v roce 2007, která vedla k týdenní operaci Pak armáda proti ozbrojencům v srdci Islámábádu.

Jak skupina čelila horku v Pákistánu, ztratila půdu v ​​Kašmíru. Začátkem roku 2004 indické zpravodajské agentury použily krtka hluboko uvnitř Jaish k tomu, aby v Lolabu zorganizovaly setkání celé skupiny kašmírských mosazů a všechny je zabily. Džajšové se poté roky snažili uchytit v Kašmíru a policie J&K a další bezpečnostní agentury dokázaly důsledně mařit její plány. Sajad Afghani, kašmírský šéf skupiny, byl zabit spolu se svým společníkem Omarem Bilalem na Foreshore Road na břehu jezera Dal v březnu 2011 – a o čtyři měsíce později vytvořil krtek uvnitř Jaish příležitost pro bezpečnostní síly zabít skupinu Lashkar velitelé spolu s jedním Jaish velitelem. Jaish byl následně viděn jako militantní skupina nejvíce infiltrovaná bezpečnostními agenturami v údolí.

Afghánský nástupce Qari Yasir, obyvatel pákistánského údolí Svát, byl zabit v červenci 2013 v Lolabu a jeho nástupcem se stal Adil Pathan. Pathan byl zabit spolu se společníkem Abdulem Rehmanem alias Chottou Burmi, barmským státním příslušníkem, v Tral v říjnu 2015. Pathan byl bratrem pákistánského operačního velitele Mufti Asghara a blízkým spolupracovníkem Gazi Baby, údajného strůjce. útoku na parlament v roce 2001. Pathan se vrátil do Pákistánu poté, co byl Baba zabit v srpnu 2003, ale vrátil se do údolí v roce 2012.

Jaish se také pokusil vytvořit samostatnou kašmírskou skupinu v čele s místním kašmírským militantem zvaným Altaf Baba. Ale Altaf, který byl blízkým spolupracovníkem Sajada Afghaniho, byl zabit v červenci 2013 v Pulwamě, opět poté, co policie obdržela přesné informace o jeho poloze. V současné době policejní zdroje uvádějí, že v Údolí působí pouze asi pět bojovníků Jaish, všichni v Kupwara. Skupina se přihlásila k odpovědnosti za útok na velitelství brigády Tangdhar poblíž příměří z listopadu 2015, při kterém byli zabiti tři ozbrojenci, ale armáda a policie J&K toto tvrzení odmítly.

***

Maulana Masood Azhar se narodil v Bahawalpur 10. července 1968 jako syn Alláha Bakhshe Shabira, ředitele vládní školy. Azhar měl 11 sourozenců – šest sester a pět bratrů – a rodina provozovala mléčnou a drůbeží farmu v kolonii Kaunsar v Bahawalpur.

Ve své knize The Virtues of Jehad Azhar řekl, že jeho otec měl sklony k Deobandi a přijal ho do karáčíské binorské medresy, kde se po dokončení svého vzdělání stal učitelem. Vůdci Harkat-ul-Ansar, přejmenovaného na Harkat-ul-Mujahideen, měli velký vliv na madrasu, jejíž ředitel navrhl, aby se Azhar zúčastnil výcvikového kurzu džihádu v Afghánistánu.

Ale Azhar byl fyzicky slabý a říká se, že nedokázal dokončit svůj 40denní vojenský výcvik v táboře Harkat v Yavaru v Afghánistánu. Ale přesto se zapojil do války proti Sovětům a byl zraněn. Harkat ho poté jmenoval vedoucím oddělení motivace, v této funkci začal editovat Sada’e Mujahideen v Urdu a Sawte Kašmír v arabštině.

Sblížil se s Maulanou Fazl-ur-Rehman Khalilem, vedoucím pákistánského islámu Jamiat-e-Ulema Islam (JUI), jehož semináře vychovaly a vytvořily jak Harkat, tak Taliban. Azhar se stal generálním tajemníkem Harkatu a jeho nejlepším řečníkem. Zůstal zaneprázdněn Harkatem, předtálibanským vojenským křídlem JUI, které do Kašmíru zavedlo zahraniční kádry, zejména afghánské válečné veterány.

Ve své misi ideologické motivace, náboru a získávání finančních prostředků navštívil Azhar Zambii, Abu Dhabi, Saúdskou Arábii a Spojené království. Jeho setkání s Muftim Ismailem z mešity Southall vyústilo v jeho návštěvu Mongolska a Albánie. Navštívil také Nairobi v Keni.

***

V lednu 1994 Azhar odletěl do Nového Dillí z Dháky jako portugalský státní příslušník narozený v Gudžarátu, Wali Adam Issa. Ubytoval se v The Ashok, přestěhoval se do hotelu Janpath a pak odešel do Deobandu se dvěma muži Harkat z Kašmíru. Následně odletěl do Šrínagaru a setkal se s veliteli Harkat Sajadem Afghanim a Amjadem Bilalem v oblasti Lalbazaar v centru Šrínagaru. Jižní Kašmír byl tehdy centrem harkatských aktivit a Azhar spolu s Afghánistánem šli do Anantnagu, aby se setkali se svými muži. 10. února bezpečnostní síly zadržely Afghánce a jeho v Khanabalu.

Harkat se několikrát neúspěšně pokusil dostat je z vězení. Al Faran únosci pěti západních turistů v jižním Kašmíru v roce 1995 požadovali jejich propuštění. Pokus o útěk z vězení byl zmařen. Azhar byl nakonec propuštěn spolu s Omarem Sheikhem a Mushtaqem Ahmedem Zargarem po IC-814.

Azharovy vazby s Talibanem byly upevněny během dramatu o únosu. V článku Od uvěznění ke svobodě, napsaného krátce po svém propuštění, Azhar uvedl, že ho přivítal Maulvi Mohammad Akhtar Usmani, velitel kandahárského sboru Talibanu. Poté, co selhal pokus o vytvoření konglomerátu všech džíhádských skupin, Azhar vytvořil Jaish a dal dohromady jemu věrný harkatský kádr.

Poté, co útoky Al-Kájdy na Spojené státy z 11. září 2001 změnily dynamiku kašmírské militantnosti, šli Jaish proti zájmům Pákistánu v Kašmíru. Sebevražedný atentát na shromáždění ve Šrínagaru z 1. října 2001, při kterém bylo zabito 38 lidí, byl považován za protest Jaishe proti Mušarafově obratu proti Talibanu po 11. září. Po útoku na parlament Indie hledala 20 nejhledanějších z Pákistánu – a Azhar byl na prvním místě seznamu. Pákistán ho zatkl, ale v prosinci 2002 propustil — byl však nucen omezit své aktivity a zůstat nenápadný. Po sebevražedném útoku na Mušarafa 14. prosince 2003 následoval tvrdý zákrok a Jaishové brzy zmizeli z militantní scény v Kašmíru.

Po všechny ty roky se Azhar nesměl odstěhovat ze svého domova. Proč by se Jaishovi dovolili vrátit se znovu do centra pozornosti? Kde byl napsán tento nový pokus přimět Indii a Pákistán k nepřátelství? Odpovědi na tyto otázky zatím nejsou jasné. Jasné však je, že pro Islámábád není Jaish totéž co Lashkar.

muzamil.jaleel@expressindia.com

Sdílej Se Svými Přáteli: