Vysvětleno: Případ Koránu u Nejvyššího soudu a pravomoci soudního přezkumu

PIL u Nejvyššího soudu požadoval, aby bylo 26 veršů Koránu prohlášeno za protiústavní a nefunkční. Pohled na omezení soudního přezkumu, pokud jde o svatou knihu, různé aspekty petice, hlubší kontext veršů označených navrhovatelem a předchozí žalobní důvod ke Koránu.

Protest před domem Wasima Rizviho po jeho petici. (Express Photo: Vishal Srivastav)

NA byl podán soudní spor ve veřejném zájmu u Nejvyššího soudu tím Wasim Rizvi usilující o prohlášení 26 veršů Koránu za protiústavní, neúčinné a nefunkční z důvodu, že podporují extremismus a terorismus a představují vážnou hrozbu pro suverenitu, jednotu a integritu země. Miliony lidí si zapamatovaly Korán; navrhovatel nezmínil, jak může kterýkoli soud tyto verše vymazat z paměti.

Petice vedla k protestům mezi muslimy a několik duchovních vydalo proti navrhovateli fatwy. Ve Vishwa Lochan Madan (2014) již Nejvyšší soud poznamenal, že takové fatwy nemají žádnou platnost. Šíitští duchovní exkomunikovali Rizviho z kmene šíitů.

Zpravodaj| Kliknutím dostanete do své doručené pošty nejlepší vysvětlivky dne

Strany petice

Rizvi jmenoval jako respondenty tři tajemníky střediska. Jmenoval také 56 soukromých osob, jako je kancléř Aligarh Muslim University, který je současným Syedna of Bohras, kancléř Aliah University v Kalkatě, ředitelé některých vysokých škol, jako je Islamia English Medium Higher Secondary v Kerale, vůdci politických stran jako Asaduddin Owaisi atd. Muslimská rada pro osobní právo je pod číslem 57. Není jasné, proč vicekancléři Aligarh Muslim University, Jamia Millia Islamia (nebo její kancléř) a Maulana Azad University nebyli respondenty.

Z čistě právního hlediska je soudní pravomoc proti státu“ a všechny tyto osoby uvedené jako odpůrci rozhodně nejsou „státem“ ve smyslu článku 12 Ústavy. V ideálním případě by měl udělat z muslimského Boha Alláha respondenta číslo jedna, protože mu muslimové věří, že je jediným autorem Koránu. Podle indického práva jsou idoly právnickými osobami a nedávno Ram Lalla vyhrál historický případ Babri Masjid.

Faizan Mustafa, v současnosti vicekancléř právnické univerzity NALSAR, je odborníkem na ústavní právo, trestní právo, lidská práva a osobní právo. Je autorem osmi knih a více než 300 článků, z nichž některé byly citovány Nejvyšším soudem. Provozuje webovou sérii Legal Awarenes na YouTube.

Pravomoc soudního přezkumu

Podle indického práva lze jako protiústavní napadnout pouze zákon. Ustanovení čl. 13 odst. 3 definuje právo, které zahrnuje jakékoli nařízení, nařízení, podzákonný předpis, pravidlo, nařízení, oznámení, zvyk nebo zvyklost, které mají na území sílu zákona. Zákony platné od počátku platnosti ústavy zahrnují zákony přijaté zákonodárným sborem nebo jiným příslušným orgánem. Tato definice určitě nezahrnuje žádné náboženské texty včetně Koránu. Stejně tak ani Védy, Gíta, ani Bible, ani Guru Granth Sahib nelze považovat za zákon podle článku 13, a proto je nelze napadnout u soudu. Označovat Korán nebo jiné náboženské spisy jako zvyk nebo použití, jak tvrdí tato petice, je absurdní. Každý, kdo má zdravý rozum, ví, že zvyky a zvyky jsou opakované praktiky lidských bytostí. Slova božských postav nelze nikdy považovat za zvyky. Božské knihy mohou být prameny práva, ale ne právo samy o sobě. Korán sám o sobě tedy není zákonem pro účely článku 13. Je prvořadým zdrojem islámského práva a muslimští právníci z něj vytahují zákony prostřednictvím výkladu a také s přihlédnutím k dalším zdrojům práva, jako je hadís (prorokovy výroky), dždžma ( právní konsensus), Qiyas (analogické dedukce), Urf (cly), Istihsan (právnické preference) a Istisilah (veřejný zájem).

Ve skutečnosti samotný Korán zrušil několik hanebných zvyků Arabů, jako je vražda novorozenců, a proto Korán nikdy nelze nazvat zvykem. Pokud Korán není zákonem, nepodléhá soudnímu přezkumu. Žádný soud nemůže rozhodovat o žádné posvátné knize.

Wasim Rizvi, bývalý šéf Shia Waqf Board, mimo Nejvyšší soud. (Expresní fotografie: Tashi Tobgyal, Soubor)

Terorismus je již trestným činem

Petice tvrdí, že Korán podporuje terorismus, a proto musí být těchto 26 veršů odstraněno. Za předpokladu, že by někdo jako navrhovatel věřil, že mu Korán přikazuje oddávat se terorismu, může být taková víra chráněna svobodou vyznání? Určitě ne, protože svoboda vyznání podle článku 25 podléhá veřejnému pořádku, zdraví, morálce a dalším základním právům. Nikdo nemůže nikomu vzít život, protože by to bylo v rozporu s článkem 21, který každému zaručuje právo na život a osobní svobodu. Ale muslimové mají jistě právo věřit, že Korán je neomylné slovo Boží. Žádný soud nemá pravomoc zkoumat pravdivost tohoto přesvědčení.

Zatímco zabití člověka je trestné podle § 302 IPC, 1860, UAPA byla schválena v roce 1967 a změněna v roce 2008 v souladu s rezolucemi OSN o boji proti terorismu. Měli jsme také zákony jako TADA, 1985 a POTA, 2002. UAPA byla mnohem přísnější v roce 2019. Existuje tedy řada zákonů, které již zakazují a přísně trestají teroristické aktivity. Žádný terorista se nemůže bránit spoléháním se na své náboženské texty, protože v takových případech bude platit zákon země, nikoli Korán. Existují náboženské praktiky, které zákony zakazují, jako je sati podle zákona Sati (prevence) z roku 1987 nebo nedotknutelnost podle článku 17 ústavy a zákona o zvěrstvech SC & ST z roku 1988. Je pravda, že navzdory těmto zákonům je nedotknutelnost stále praktikované ve stovkách indických vesnic.

PŘIDEJ SE TEĎ :Express Explained Telegram Channel

PIL a navrhovatelé

PIL neboli pro bono veřejné soudní spory se staly populární po skončení nouzového stavu, kdy Nejvyšší soud trpěl krizí legitimity kvůli svým provládním rozhodnutím. Prostřednictvím PILs si soud začal získávat důvěru lidí. Během desetiletí nebo dvou se zneužívání PIL rozmohlo. Soud si to brzy uvědomil a pokusil se zneužití omezit. V Narmada Bachao Andolan (2000), soudce B. N. Kirpal řekl, že soudní spory ve veřejném zájmu by se neměly zvrhnout, aby se staly soudními spory v oblasti publicity nebo soukromými spory kvůli zvídavosti.

Rizviho petice je jasně v souladu s těmito pokyny a není ničím jiným než soudním sporem o publicitu.

Chcete-li omezit používání PIL, první otázka, kterou dnes soudy pokládají, se týká pověření a motivů navrhovatele. V Ashok Kumar (2003) soudce Arijit Pasayat rozhodl, že soud se musí spokojit s pověřovacími listinami navrhovatele, jeho informace nesmí být vágní a informace by měly vykazovat závažnost a vážnost. Žádnému žadateli o PIL nelze dovolit, aby se oddával divokým obviněním o charakteru ostatních. Rizviho petice učinila ze 14 milionů indických muslimů potenciální teroristy.

Podívejte se na Rizviho pověření: Nikdy se nezastal muslimských věcí a měnil politickou loajalitu. Na základě doporučení vlády UP proti němu CBI v listopadu 2020 podala dvě FIR za údajné zpronevěry majetku Waqf (je bývalým předsedou Shia Waqf Board). Vůdce Kongresu mládeže Sharad Shukla proti němu podal žalobu za sexistické poznámky proti Priyance Gandhiové. Přestože Rizviho petice zmiňuje FIRy proti němu, o kroku CBI mlčí.

Kontroverzní verše

Zatímco navrhovatel tvrdí, že provedl rozsáhlý výzkum Koránu, nepřipojil žádnou knihu ani článek, který o Koránu publikoval. Petice chybně uvádí kapitolu a verše, ačkoli mezi nimi existuje rozdíl. Dokonce i překlad Koránu, o který se opírá – Jasný Korán od kontroverzního egyptsko-kanadského imáma Dr. Mustafy Khattab – není považován za autoritativní překlad.

Zdá se, že navrhovateli není jasné, jaký základní rozdíl mezi zákony války a zákony podle mezinárodního práva je mír. Hugo Grotius (1583-1645), známý jako otec mezinárodního práva, nazval svou knihu De jure belli ac pacis (Práva války a míru). Až do roku 1945 nebyla válka pro žádný národ zakázána. Článek 2, odstavec 4 Charty OSN nyní zakazuje použití síly. Ale i dnes podle kapitoly VII se národ může uchýlit k válce při výkonu svého práva na sebeobranu.

Verše citované v petici se netýkají pouze války, ale odkazují na konkrétní situaci pronásledovaných muslimů, kteří museli migrovat do Medíny a očekávali útok Mekkánů v prostorách posvátné mešity v Mekce během Hadže. I v takové situaci bylo muslimům dovoleno bojovat pouze proti těm, kteří bojují proti nim (2:190). V důsledku tohoto verše skutečně nedošlo k žádnému násilí a nebyl zabit jediný člověk, když se muslimové vydali na pouť v roce 8 AH. I v následujícím roce, kdy byla Mekka konečně dobyta, byli zabiti pouze 3 muslimové a 17 Mekkanů. Navíc Prorok udělil všeobecnou amnestii všem.

Korán byl zjevován po dobu 23 let v závislosti na situaci. Předkladatel přehlédl text, kontext a použití zjevení a ignoroval základní vnitřní morální a duchovní hodnoty, které Korán podporuje. Předkladatel petice citoval některé verše, které po muslimech žádají, aby nedůvěřovali nepřátelům Boha a Proroka a nespřátelili se s nimi a aby je zabíjeli, kdekoli je najdou. Například omezení Covid-19 jsou charakteristická pro současný kontext a skončí, až pandemie skončí.

Korán není systematická kniha, ale rozšířená homilie a jeho verše je třeba chápat ve správném situačním kontextu, nikoli jako obecné pokyny pro všechny časy a ve všech situacích. Jeho jádrem je úcta k lidskému životu, bratrství, tolerance a pluralita. Na mnoha místech Korán přikazuje lidstvu jako celku, aby spolu nebojovali, protože pouze Bůh zná celou pravdu. Kdyby to byla vůle tvého Pána, všichni by uvěřili – všichni, kdo jsou na zemi! Donutíš tedy lidstvo proti jejich vůli, aby uvěřilo! (10:99). Arabská slova, stejně jako slova jiných jazyků, mají více významů v různých kontextech a také překrývající se odstíny významu v podobných kontextech. Žádné jediné slovo v žádném jazyce nemá vlastní atomový význam.

Někdy petice zpochybňuje spíše výklad než verše, jindy však zpochybňuje verše samotné. Dokonce tvrdil, že celý Korán není božský a některé z těchto veršů přidali první tři chalífové. Problém s tímto divokým obviněním je, že takové tvrzení nikdy nevznesli ani Ali nebo Hussain, ke kterým mají šíitští muslimové nejvyšší úctu. Žádný šíitský duchovní nikdy nezpochybnil božství Koránu.

Dřívější petice o Koránu

Chandmal Chopra podal v březnu 1985 žádost o zákaz Koránu u vrchního soudu v Kalkatě, protože údajně podněcuje násilí a podporuje nepřátelství mezi různými sekcemi. Petice byla Nejvyšším soudem 17. května 1985 zamítnuta. Soudce BC Basak, opírající se o rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Veerabadran Chettiar (1958), rozhodl, že Korán je předmětem, který muslimové považují za posvátný ve smyslu § 295 IPC. a jako takové spadalo mimo rozsah trestného činu rouhání podle § 295A. Soud také poznamenal, že verše byly citovány vytržené z kontextu a neodrážely žádný zlomyslný nebo úmyslný záměr pobouřit city nemuslimů. Soud dále poznamenal, že zákaz Koránu by porušil článek 25 a Preambule ústavy. Kategoricky zastávala názor, že nemůže soudit svaté knihy, jako je Korán, Bible, Gíta a Guru Granth Sahib. Soud dospěl k závěru, že veřejný klid nebyl v žádné významné době narušen z důvodu existence Koránu a není důvod se domnívat, že je pravděpodobné, že k takovému narušení v budoucnu dojde. Soud uvedl, že navrhovatel podáním tohoto návrhu ve skutečnosti podpořil disharmonii a pocity nepřátelství mezi různými komunitami a jedná se o rouhání ve smyslu § 295A.

Dne 24. listopadu 1985 divizní soud soudců DK Sen a SK Sen potvrdil rozhodnutí Nejvyššího soudu a kategoricky rozhodl, že soudy nemohou v žádném soudním řízení rozhodovat o Koránu nebo jeho obsahu. Takové posuzování samotného náboženství není přípustné. Tyto rozsudky, i když mají pro nejvyšší soud pouhou přesvědčovací hodnotu, budou Nejvyšší soud při vyřizování Rizviho návrhu jistě zvažovat.

Sdílej Se Svými Přáteli: