Vysvětleno: Proč nejvyšší soud EU povolil zaměstnavatelům zakázat šátky v práci

Šátek je v Evropě již léta středem kontroverzí a debat. V několika zemích byly soudy schopny zavést omezení týkající se nošení náboženských symbolů nebo oděvů na pracovišti i ve veřejných prostorách.

Žena s šátkem, tradičním oděvem pro islámské ženy, jde po ulici ve čtvrti Neukoelln v Berlíně. (Foto AP: Markus Schreiber, File)

Minulý týden nejvyšší soud Evropské unie znovu potvrdil, že společnosti v Evropě mohou zakázat ženám nosit šátky do práce – rozhodnutí, které vedlo k rozsáhlému odsouzení aktivistů za lidská práva a muslimských národů za uklidňování islamofobie.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora o šátcích na pracovišti je další ranou pro práva muslimských žen s šátkem a bude hrát přímo do rukou válečných štváčů proti islámu v Evropě, uvedl na Twitteru mluvčí tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana Ibrahim Kalin. Neděle.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) se sídlem v Lucemburku se neomezilo pouze na šátky. Vztahuje se na všechny viditelné symboly náboženského a politického přesvědčení. Soud uvedl, že 27 členských států bloku bude muset zdůvodnit, zda existuje skutečná potřeba ze strany zaměstnavatele zakázat tyto náboženské značky.

Zpravodaj| Kliknutím dostanete do své doručené pošty nejlepší vysvětlivky dne

Co vedlo k poslednímu rozhodnutí Evropského soudního dvora?

Rozhodnutí bylo založeno na samostatných případech předložených soudu dvěma německými muslimskými ženami, které byly suspendovány ze zaměstnání kvůli nošení hidžábů. Obě ženy – z nichž jedna pracovala v centru péče o děti v Hamburku, zatímco druhá byla pokladní v lékárně – nenosily šátky, když začaly pracovat pro své zaměstnavatele. Po návratu z rodičovské dovolené přijali hidžáb.

Podle soudních dokumentů bylo oběma ženám sděleno, že nošení šátku není povoleno. Zaměstnankyně pečovatelského centra byla dvakrát suspendována poté, co si odmítla sundat šátek, zatímco pracovnice lékárny byla převedena na méně viditelné místo, kde se nemusela tolik stýkat se zákazníky.

Nejvyšší soud EU dnes znovu potvrdil právo zaměstnavatelů propustit muslimské ženy z jejich zaměstnání za nošení šátku, pokud je to odůvodněno pojmem neutrality. Zdá se, že i ESD připouští, že se jedná o formu diskriminace ????? pic.twitter.com/mMwYdJoHwr

— Mehreen (@MehreenKhn) 15. července 2021

Soud uvedl, že zásady společnosti zakazující pracovníkům nosit na pracovišti viditelnou formu vyjádření politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení se nekvalifikují jako přímá diskriminace, pokud stejná pravidla platí pro náboženské symboly a oděvy napříč náboženstvími.

V obou případech budou muset nakonec německé soudy rozhodnout, zda byly ženy diskriminovány.

Je příznačné, že v Německu žije přes pět milionů muslimů, což z nich dělá největší náboženskou menšinu v zemi. Ale debata o šátcích v Evropě daleko předchází nejnovějšímu rozsudku ESD. Podobných případů byla projednána řada, většinu z nich podali uchazeči o místa učitelů na veřejných školách a soudců u soudů.

Soud stanovil, že zaměstnavatelé musí prokázat skutečnou potřebu zákazu – mohlo by se jednat o legitimní přání zákazníků nebo o neutrální image vůči zákazníkům nebo předcházení společenským sporům.

Toto odůvodnění však musí odpovídat skutečné potřebě na straně zaměstnavatele a při slaďování dotčených práv a zájmů mohou vnitrostátní soudy zohlednit zvláštní kontext svého členského státu, a zejména příznivější vnitrostátní právní předpisy o ochraně svobody náboženského vyznání, uvedl soud.

Jaký byl předchozí postoj ESD k šátkům?

Šátek je v Evropě již léta středem kontroverzí a debat. Ve skutečnosti je nejnovější rozhodnutí ESD založeno na podobném rozhodnutí bylo vyrobeno v roce 2017. Poté soud EU uvedl, že společnosti mohou za určitých podmínek zakázat zaměstnancům nošení jakýchkoli viditelných náboženských symbolů, včetně šátků. V té době rozsudek vyvolal obrovské pobouření mezi aktivisty a muslimským světem.

Debata o šátcích v Evropě

V průběhu let bylo v celé Evropě mnoho soudů schopno zavést omezení týkající se nošení náboženských symbolů nebo oděvů na pracovišti i na veřejných prostranstvích, jako jsou parky. Například Francie zakázala nošení hidžábů ve státních školách v roce 2004. Poté v roce 2014 nejvyšší soud země potvrdil propuštění muslimské pečovatelky za nošení šátku v soukromé škole, kde se od všech jejích škol vyžadovala náboženská neutralita. zaměstnanci.

Nedávno francouzský senát kontroverzní zákon o ‚antiseparatismu‘ vyvolalo rozsáhlé protesty, přičemž kritici jej odsuzovali za vyčleňování muslimské komunity. V rámci svých navrhovaných iniciativ na podporu sekularismu se Senát snaží zakázat dívkám mladším 18 let nosit hidžáb na veřejnosti. Hashtag #HandsOffMyHijab byl několik týdnů široce sdílen na sociálních sítích.

Země jako Belgie, Rakousko a Nizozemsko také přijaly zákony, které zakazují celoobličejové závoje na veřejných místech. Avšak hidžáb – který zakrývá pouze ramena a hlavu – není v těchto zákazech zahrnut. Rakouský ústavní soud však zejména rozhodl, že zákon, který zakazuje dívkám mladším 10 let nosit šátky ve školách, je diskriminační.

V roce 2016 německá kancléřka Angela Merkelová uvedla, že nošení celoobličejových závojů by mělo být zakázáno všude, kde je to legálně možné.

Jak země reagovaly na zákaz šátků?

Mezi nejhlasitější hlasy proti rozhodnutí ESD patří ministři tureckého kabinetu. To přimělo mluvčího prezidenta Erdogana Ibrahima Kalina, aby se na Twitteru zeptal: Vylučuje nyní koncept náboženské svobody muslimy?

Mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch v článku odsuzujícím rozhodnutí soudu poukázala na to, že argument spočíval na chybné představě, že námitky klienta vůči zaměstnancům v náboženském oděvu mohou legitimně překonat práva zaměstnanců.

Sdílej Se Svými Přáteli: