Zdravotní péče v Indii: zřídkakdy volební problém, navzdory omezenému přístupu

Absence pozitivní zkušenosti s veřejným zdravotnictvím tlačí lidi nejen do soukromých zdravotnických zařízení, ale také vytlačuje problematiku zdraví z veřejných politických úvah.

Pacient je přesunut z oddělení Covid-19 na všeobecné oddělení civilní nemocnice v Asarwě. (Express Photo: Nirmal Harindran, File)

V Indii byly veřejné politiky a zdravotnická infrastruktura související se zdravím často předmětem diskusí mezi tvůrci politik. Přesto se jen zřídka stávají politickým tématem. Bylo by však chybou se domnívat, že občané o zdravotnická zařízení nestojí. Roky předtím, než na tyto problémy upozornila probíhající pandemie, studie („State of Democracy in South Asia (SDSA) – Round 3“) provedená Lokniti-CSDS v roce 2019 zjistila, že lidé očekávají, že vláda převezme maximální odpovědnost za poskytování základní lékařské péče. (Graf 1). Ale pokud jde o hlasování, zdraví se pro voliče nikdy nestane volebním problémem; ani politické strany se ve svém manifestu nebo kampani obecně nezaměřují na zdravotnickou infrastrukturu.

Zdraví ve volbách

V dílčích kolech povolebních studií (národních a státních) Lokniti-CSDS méně než 1 % voličů uvedlo, že při hlasování dbali na zdraví. Předpokládalo se, že během současné pandemie budou voliči upřednostňovat zdraví jako volební téma – ale nestalo se tak. Volby do Bihárského shromáždění se konaly těsně po první vlně Covid-19. Během povolebního průzkumu méně než 1 % voličů považovalo zdraví za problém při hlasování, což se příliš nelišilo od zjištění posledního povolebního průzkumu v Biháru (2015). Na začátku roku 2021, kdy Indie čelila druhé vlně, se konaly volby ve čtyřech státech. I zde považovalo zdraví za volební téma necelé 1 % voličů (Graf 2).

Zdroj: Lokniti-CSDS Post-Poll Surveys

Přístup ke zdravotní péči

V SDSA 2019 byli sčítací komisaři požádáni, aby sledovali dostupnost zdravotnických zařízení ve zkoumaných lokalitách. Bylo zjištěno, že 70 % lokalit má veřejné zdravotnické služby; dostupnost byla nižší ve venkovských oblastech (65 %) ve srovnání s městskými oblastmi (87 %). Sčítací komisaři byli také požádáni, aby zjišťovali, zda se lidé dostanou do zdravotnických zařízení pěšky nebo potřebují použít dopravu. Ve 45 % zkoumaných lokalit se lidé mohli dostat ke zdravotní péči pěšky, zatímco ve 43 % lokalit potřebovali využít dopravu. Blízkost zdravotnických služeb je vyšší v městských lokalitách: 64 % sčítacích komisařů v městských oblastech zaznamenalo, že lidé se ke zdravotní péči dostanou chůzí, zatímco ve venkovských oblastech pouze 37 % (graf 3).

Zkušenosti z veřejného zdraví

Ve studii, kterou mezi volbami provedla Lokniti-CSDS ve spolupráci s Univerzitou Azima Premjiho v letech 2016–19, sdílelo 30 % dotázaných negativní zkušenosti s využíváním služeb veřejné zdravotní péče. Týkalo se to spíše lidí z okrajových oblastí, kteří se vyhýbají léčbě, někdy kvůli nedostatku infrastrukturních a finančních zdrojů.

V průzkumu „State of the Nation Survey (SONS)“, který v roce 2018 provedla společnost Lokniti-CSDS, byli lidé dotázáni, zda si někdy vzali půjčku na lékařské ošetření. Jedna čtvrtina (25 %) potvrdila, že si vzala půjčku, a tento podíl je vyšší u lidí patřících k Scheduled Castes a chudých. Nedostatek finančních prostředků je dále odrazoval od lékařské péče: 43 % respondentů uvedlo, že oni nebo někdo z jejich rodiny se obešli bez lékařského ošetření. Tento trend byl pozorován hlavně mezi lidmi z Plánovaných kast a Plánovaných kmenů – uvedla to více než polovina respondentů v těchto částech. Zároveň 47 % lidí žijících ve venkovských oblastech uvedlo, že se obešlo bez léčby (tabulka 1).

Tato zjištění naznačují, že systém zdravotní péče v Indii musí být zpřístupněn potřebným a lidem žijícím na okraji společnosti. Absence pozitivní zkušenosti s veřejným zdravotnictvím tlačí lidi nejen do soukromých zdravotnických zařízení, ale také vytlačuje problematiku zdraví z veřejných politických úvah.

Sdílej Se Svými Přáteli: