Vysvětleno: Co znamená vítězství Madurovy strany v legislativních průzkumech pro Venezuelu

Většina opozičních stran bojkotovala volby do venezuelského Národního shromáždění a označila je za zmanipulované.

Venezuelský prezident Nicolas Maduro hovoří s novináři ve venezuelském Caracasu 6. prosince. (Foto: AP)

Venezuelský levicový autoritářský vládce Nicolás Maduro v neděli upevnil svou moc, když kandidáti upřednostňující jeho vládu prohlásili, že vyhráli Národní shromáždění – jedinou baštu, která dosud zůstala mimo kontrolu jeho Socialistické strany.

Volební úřad jihoamerického národa v pondělí uvedl, že pro-Maduro kandidáti získali 67,6 procenta z 52 milionů odevzdaných hlasů, přičemž pouze 31 procent z celkových dvou milionů voličů se zúčastnilo průzkumů – což většina opozičních stran bojkotovala a označila je za zmanipulovaný.

Prezident Maduro prohlásil v pondělí za vítězství, řekl v pondělí: Dnes se Venezuela probouzí s novým úsvitem míru, radosti, shledání a posilování demokratických institucí. Začala nová etapa rekonstrukce parlamentu a obnovy naší země. Jsem hrdý na to, že jsem Venezuelan!

Dnes se Venezuela probouzí s novým úsvitem míru, radosti, shledání a posilování demokratických institucí. Začala nová etapa rekonstrukce parlamentu a obnovy naší země. Jsem hrdý na to, že jsem Venezuelan! pic.twitter.com/Sc8EPNrbDu

- Nicolás Maduro (@NicolasMaduro) 7. prosince 2020

Většina západních zemí však již zdiskreditovala volby jako Madurův podvod a nadále uznává vůdce opozice Juana Guaidóa jako legitimního vůdce této země bohaté na ropu.

Jak se tedy věci dostaly do tohoto bodu?

Potíže Venezuely začaly v polovině roku 2010, poté, co skončil globální boom komodit a země sklouzla do ekonomické krize. Mezi nejchudšími zeměmi Latinské Ameriky její ekonomika závislá na ropě během boomu výrazně vzrostla a masivní investice prezidenta Huga Cháveze – Madurova předchůdce a rádce – do sociálních výdajů v té době zajistily popularitu chavistů, jak se socialistům říká.

Po ekonomickém kolapsu se kriminalita zdvojnásobila a inflace se znásobila – situaci ještě zhoršily sankce uvalené Západem.

Opozice vůči Madurovi

V parlamentních volbách v roce 2015 zaznamenali socialisté velký neúspěch, když strany proti Madurovi drtivě zvítězily v Národním shromáždění. Výsledky byly šokem pro jeho režim, který využil své síly v zemském soudnictví k vetování rozhodnutí shromáždění a v roce 2017 zahájil činnost nového všemocného (ale razítkového) orgánu s názvem Národní ústavodárné shromáždění.

Okamžik zlomu v zemi nastal v roce 2018, kdy Maduro prohlásil znovuzvolení v prezidentských volbách poznamenaných nesrovnalostmi, což vedlo k tomu, že je několik zemí zdiskreditovalo. Vzpurný Maduro se přesto rozhodl zahájit své druhé funkční období 10. ledna 2019, což mnoho Venezuelanů a členů mezinárodního společenství označilo za nelegitimní.

S výkonnou a soudní mocí pevně pod jeho kontrolou se Maduro snažil omezit pravomoci Národního shromáždění. Zákonodárný sbor odolal a Juan Guaidó, jeho nově jmenovaný mluvčí, zpochybnil legitimitu vlády. 22. ledna se Guaidó prohlásil prozatímním prezidentem. Západ jeho tvrzení rychle uznal.

V té době se mnoho expertů domnívalo, že Guaidó by mohl znamenat potíže pro Madurův režim, vzhledem k jeho pozici předsedy Národního shromáždění, popularitě mezi masami a uznání více než 50 zemí jako legitimního vůdce Venezuely. Sledujte Express Explained na telegramu

Předem stanovené hlasování v roce 2020

Ke zděšení svých dobrodinců nebyl Guaidó schopen vyrvat Madurovi moc a čelil rostoucímu nebezpečí po návratu domů z turné, které podnikl mezi lednem a únorem 2020, včetně setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Armáda země stála po boku Madura, jehož režim neprojevil žádné úmysly odejít, přestože je v tuzemsku velmi nepopulární. Nadále ji podporují tradiční nepřátelé USA Rusko, Kuba, Čína a Írán.

Vůdce venezuelské opozice Juan Guaidó hovoří na tiskové konferenci 7. prosince. Guaidó se loni v lednu prohlásil prozatímním prezidentem. Západ jeho tvrzení rychle uznal. (Foto: AP)

Maduro také nenechal kámen na kameni, když zajistil nedělní porážku opozice. Začátkem tohoto roku jeho režim zbavil hlavní venezuelské opoziční strany jejich vůdců a na jejich místo jmenoval své vlastní zástupce. Guaidóovi byl také zakázán přístup k televiznímu a rozhlasovému vysílání.

Mnoha opozičním vůdcům bylo zakázáno kandidovat ve volbách a několik jich bylo zatčeno nebo odešlo do exilu. OSN obvinila Venezuelu z vážného porušování ekonomických, sociálních, občanských, politických a kulturních práv a odsoudila to, co označila za šokující počet údajných mimosoudních vražd.

Maduro také ignoroval výzvy Evropské unie k odložení hlasování o šest měsíců, což mohlo vytvořit podmínky pro spravedlivé hlasování, jako je monitorování mezinárodními pozorovateli. EU nakonec odmítla vyslat pozorovatele k nedělnímu hlasování s tím, že neexistují podmínky pro spravedlivé volby.

Většina opozičních stran se na základě jejich zmanipulování rozhodla volby bojkotovat a na protest proti nim zorganizovala 12. prosince vlastní online referendum.

Také ve Vysvětleno | Co je údajným úplatkářstvím za prezidentský plán milosti?

Proč na hlasování stále záleží

Přestože verdikt parlamentních voleb nepřináší žádné překvapení, bude mít důsledky.

Jednak by to znamenalo, že Madurova socialistická strana by byla schopna upevnit svou kontrolu nad všemi třemi vládními složkami, státním zastupitelstvím a volební komisí, čímž by jim byla jasná cesta k úplné autoritářské vládě.

Zároveň by to mohlo oslabit image Guaidóa, který 5. ledna na papíře ztratí svůj ústavní post předsedy Národního shromáždění. To by mohlo ještě více narušit jeho autoritu, protože na základě této práce Guaidó tvrdil, že je legitimním prezidentem země v roce 2019.

Očekává se však, že Guaidóovi venezuelští spojenci a zastánci jeho nároku na prezidentský úřad po celém světě ho budou nadále podporovat tím, že budou ignorovat nedělní hlasování a budou považovat Národní shromáždění v roce 2015 za pokračující.

Chile, významná demokracie v regionu, již vrhlo svou váhu na Guaidóa a deklarovalo svou podporu vůdci bez ohledu na výsledky nedělního hlasování. Chilský ministr zahraničí Andres Allamand minulý týden řekl: Pokračujeme v práci za předpokladu, že legitimní autoritou, která ve Venezuele existuje, je Guaidó.

Očekává se, že i USA budou Guaidó nadále podporovat, a to i poté, co 20. ledna nastoupí do úřadu nově zvolený prezident Joe Biden. Není však jasné, zda by Biden přijal podobně jestřábí přístup jako prezident Donald Trump, který přijal tvrdou venezuelskou politiku pro vítězství nad latino voliči v rozhodujícím bojišti ve státě Florida.

Co znamenají volby pro Venezuelany

Očekává se, že Madurova konfrontace se Západem bude pokračovat, očekává se, že hrozné podmínky, které sužují venezuelský lid, budou přetrvávat. Podle odhadů OSN žilo v dubnu 2019 více než 90 procent země v chudobě. Od chvíle, kdy se Maduro po Chávezově smrti v roce 2013 ujal vedení, ze země uprchlo asi 50 milionů lidí – šestina venezuelské populace, čímž se stala největší pohyb lidí, jaký byl kdy na kontinentu zaznamenán.

Caracasské El Nacional, popisované jako jedny z posledních nezávislých novin ve Venezuele, při nedělním hlasování v úvodníku řekly: Opravdu se chceme změnit? Jak již bylo řečeno, včerejší volby nemají s demokracií nic společného. Lidové referendum organizované opozicí, která je sice roztříštěná, ale ztrácí svou pozornost, je jedinou alternativou vyjádření. Máme čas do (prosinec) 12. Řekněme režimu, co vlastně chceme.

Sdílej Se Svými Přáteli: