Vysvětleno: Proč chudí v Indii zůstávají chudými

V Indii by podle zprávy Světového ekonomického fóra o globální sociální mobilitě trvalo 7 generací, než by člen chudé rodiny dosáhl průměrného příjmu.

Podle zprávy jsou severské ekonomiky jako Dánsko a Finsko na prvním místě v žebříčku sociální mobility, zatímco země jako Indie, Pákistán, Bangladéš a Jižní Afrika strádají na konci.

Světové ekonomické fórum, které pořádá známé každoroční setkání nejvlivnějších světových podnikatelů a politických činitelů s rozhodovací pravomocí v lyžařském středisku Davos (Švýcarsko), přichází se svou vůbec první Zpráva o globální sociální mobilitě , která zařadila Indii mezi 72 z 82 profilovaných zemí.

Podle zprávy jsou severské ekonomiky jako Dánsko a Finsko na prvním místě v žebříčku sociální mobility, zatímco země jako Indie, Pákistán, Bangladéš a Jižní Afrika strádají na konci (viz tabulka 1).

Tabulka 1: Globální hodnocení sociální mobility WEF

Jaký je kontext této zprávy?

Navzdory rychlému globálnímu růstu nerovnosti po celém světě narůstají. Vzestup nerovnosti vyvolal nejen masivní sociální nepokoje, ale také nepříznivě ovlivnil celosvětový konsensus o druhu hospodářské politiky, kterou země uplatňují.

Dobrým příkladem toho je nárůst obchodního protekcionismu po celém světě v posledních několika letech. Ať už jsou to Spojené státy nebo Spojené království, dva z nejhorlivějších zastánců globalizace a obchodní otevřenosti, několik zemí se začalo dívat dovnitř v naději, že větší obchodní protekcionismus pomůže zmírnit obavy a obavy domácích pracovníků.

Co je sociální mobilita?

Nerovnosti se obvykle měří z hlediska příjmu. A toto opatření bylo shledáno nedostatečným. Jak zpráva uvádí, existuje mnoho situací, kdy i přes vysokou úroveň absolutní mobility příjmů zůstává relativní sociální mobilita nízká. Například v ekonomikách, jako je Čína a Indie, může ekonomický růst zvednout celou populaci, pokud jde o absolutní příjem, ale postavení jednotlivce ve společnosti ve vztahu k ostatním zůstává stejné.

Zpráva uvádí: Pojem relativní sociální mobility více souvisí se sociálním a ekonomickým postavením jedince ve vztahu k jeho rodičům. V zemi s dokonalou relativní mobilitou by dítě narozené v nízkopříjmové rodině mělo stejnou šanci získat vysoký příjem jako dítě narozené rodičům s vysokými příjmy.

Pojem sociální mobility je tedy mnohem širší než pouhé sledování příjmové nerovnosti. Zahrnuje několik obav, jako jsou:

• Intragenerační mobilita: Schopnost jednotlivce pohybovat se během svého života mezi socioekonomickými třídami.
• Mezigenerační mobilita: Schopnost rodinné skupiny pohybovat se nahoru nebo dolů po socioekonomickém žebříčku v průběhu jedné nebo více generací.
• Absolutní příjmová mobilita: Schopnost jednotlivce vydělávat v reálném vyjádření tolik nebo více než jejich rodiče ve stejném věku.
• Absolutní vzdělávací mobilita: Schopnost jednotlivce dosáhnout vyšší úrovně vzdělání než jejich rodiče.
• Relativní příjmová mobilita: Kolik z příjmu jednotlivce je určeno příjmem jejich rodičů.
• Relativní vzdělávací mobilita: Jak velká část dosaženého vzdělání jednotlivce je určena dosaženým vzděláním jejich rodičů.

Proč je sociální mobilita důležitá?

Výzkum ukázal, že v zemích s vysokými příjmy dochází od 90. let 20. století ke stagnaci jak na spodním, tak na horním konci distribuce příjmů – fenomén, který odborníci na sociální mobilitu popisují jako „přilnavé podlahy“ a „pevné stropy“. Jinými slovy, jak daleko se může jednotlivec ve společnosti posunout, hodně rozhoduje o tom, zda je blíže k hranici příjmu (nebo chudý) nebo stropu (nebo bohatý). Například v Dánsku nebo Finsku (které jsou v indexu sociální mobility nejvyšší), pokud rodič osoby A vydělává o 100 % více než osoba Z, odhaduje se, že dopad na budoucí příjem osoby A je přibližně 15 %, ale v USA dopad je mnohem větší – asi 50 % – a v Číně je dopad ještě větší – zhruba 60 %.

Úrovně sociální mobility nám pak mohou pomoci porozumět jak rychlosti – tedy tomu, jak dlouho trvá jednotlivcům na spodním okraji žebříčku, než doženou ty nahoře –, tak intenzitě – tedy počtu kroků. aby se jedinec v daném období posunul po žebříčku – sociální mobility. Jak ukazuje tabulka 2, trvalo by neuvěřitelných 7 generací, než by se někdo narozený v rodině s nízkými příjmy v Indii přiblížil průměrné úrovni příjmu; v Dánsku by to trvalo jen 2 generace.

Tabulka 2: Příjmová mobilita napříč generacemi

Výzkum také ukazuje, že země s vysokou mírou relativní sociální mobility – jako Finsko, Norsko nebo Dánsko – vykazují nižší úrovně příjmové nerovnosti.

Naopak země s nízkou relativní sociální mobilitou – jako Indie, Jižní Afrika nebo Brazílie – také vykazují vysokou míru ekonomické nerovnosti.

Proto je důležité, aby země jako Indie zvýšily sociální mobilitu.

Jak se tedy sociální mobilita počítá?

Index globální sociální mobility WEF hodnotí 82 ekonomik na 10 pilířích rozmístěných v následujících pěti klíčových dimenzích sociální mobility:

1. Zdraví;
2. Vzdělávání (přístup, kvalita a rovnost, celoživotní učení);
3. Technika;
4. Práce (možnosti, mzdy, podmínky);
5. Ochrana a instituce (sociální ochrana a inkluzivní instituce).

Jak si Indie vedla v každém z 10 pilířů sociální mobility?

Celkové pořadí Indie je špatných 76 z 82 posuzovaných zemí. Nikoho tedy nepřekvapí, že i v jednotlivých parametrech je Indie na nízkém místě.

Tabulka 3 níže poskytuje podrobné rozdělení.

Tabulka 3: Kde se Indie řadí na 10 pilířů sociální mobility

Sdílej Se Svými Přáteli: