Vysvětleno: Proč Tehrik-i-Taliban Pákistán může získat podporu výměnou stráží v Afghánistánu
Pákistán považuje Afghánistán za strategického partnera ve svém konfliktu s Indií, a proto je ochoten přijmout mocnosti, které jsou v Kábulu, a to i tváří v tvář výrazné mezinárodní reakci.

Když Taliban zahajuje svůj projekt správy věcí veřejných, země jako Čína, Rusko a Spojené království prokázaly ochotu se skupinou spolupracovat. Žádná země však nebyla ve své podpoře tak otevřená jako dlouhodobí podporovatelé Pákistánu. Nedávno, Pákistánský premiér Imran Khan obvinil uspěchané stažení amerických jednotek z oživení Talibanu, čímž setřel ruce své země o jakoukoli vinu. Popsal také členy skupiny sídlící v Pákistánu jako normální civilisty a zašel tak daleko, že naznačoval, že znovuzískání Afghánistánu skupinou bylo podobné rozbití okovů.
Pákistán považuje Afghánistán za strategického partnera ve svém konfliktu s Indií, a proto je ochoten přijmout mocnosti, které jsou v Kábulu, a to i tváří v tvář výrazné mezinárodní reakci. Zatímco některé frakce v pákistánské vládě prosazovaly svůj odpor vůči Talibanu, zdá se, že velká většina přijímá Taliban buď jako cenného spojence Islámábádu, nebo jako nutné zlo k udržení kontroly v regionu. Pákistánský kalkul vůči Talibanu by se však mohl ukázat jako nebezpečně zavádějící, zvláště pokud jeho vznik povzbudí extremistické skupiny, jako jsou militantní Tehrik-i-Taliban Pakistan nebo TTP.
Pákistán podporuje Taliban
V 80. letech CIA a Inter-Services Intelligence (ISI) poskytovaly zbraně Afgháncům bojujícím proti Sovětskému svazu a pomáhaly radikalizovat a rekrutovat mládež z celého světa, aby se zapojila do džihádu. V roce 1988 začal Pákistán otevírat náboženské školy pro své zhruba 3 miliony afghánských uprchlíků. Tyto medresy pokračovaly ve výcviku studentů, aby se připojili k Talibanu, z nichž 1,5 milionu se po odchodu Sovětů vrátilo do Afghánistánu.
Když vítězní mudžahedíni v roce 1992 nakonec vytvořili vládu v Afghánistánu, Pákistán nebyl spokojen s novým vedením, které Islámábád považoval za příliš přátelské k Indii. Proto, když se v polovině 90. let začal prosazovat Tálibán, Pákistán rychle hnutí podpořil.
Po invazi NATO do Afghánistánu v roce 2001 pod vedením USA hledali vůdci svrženého režimu Talibanu útočiště v Pákistánu. Do kmenových oblastí Pákistánu sousedících s Afghánistánem proudily proudy bojovníků Talibanu a Al-Kájdy. Většina bojovníků Talibanu se omezila na pohraničí, kde se je pákistánská vláda neúspěšně snažila zadržet od roku 2003.
Pákistánská ISI, první podporovatel Talibanu, nadále uplatňuje svůj vliv na skupinu. Podle zprávy Carnegie Endowment Fund byla ISI hlavním externím patronem Talibanu a údajně mu poskytovala finanční zdroje, výcvik, zbraně, logistickou podporu a (především) bezpečné útočiště na pákistánském území.
Význam ISI pro Taliban nejlépe vystihuje jmenování Sirajuddina Haqqaniho jedním ze dvou zástupců vůdců Talibanu v roce 2015. Haqqani, vedoucí sítě Haqqani, kdysi popisovaný americkými rozvědkami za skutečnou složku ISI , udržuje úzké vztahy s Al-Káidou. Navzdory tomu, že se někteří pákistánští vůdci od Talibanu veřejně distancovali, neschopnost Pákistánu sjednotit svou armádu, zpravodajské služby a politický aparát znamená, že i když jeho premiér a náčelníci armády odmítnou podporu, je stále možné, aby pákistánský stát prostřednictvím ISI pokračovat v podpoře organizace.
| Odborník vysvětluje: Co znamená Kábul v Dillí

Proč Pákistán podporuje Taliban
Kromě skutečnosti, že pákistánská vláda a armáda jsou vnitřně roztříštěné a zastupují řadu různých a často si konkurujících zájmů a oddanosti, je hlavním důvodem pákistánské podpory Talibanu jeho přetrvávající a zdrcující strach z Indie.
Pákistánská touha po strategické hloubce v Afghánistánu, která by čelila regionálnímu vlivu Indie, se datuje do poloviny 70. let minulého století a není to politika, kterou by podle všeho měli v dohledné době opustit. Ačkoli prominentní pákistánští vůdci včetně současného armádního generála Qamara Javeda Bajwy naznačili ochotu změnit kurz, vzhledem k pákistánské historii a následně špatným vztahům s téměř každou další skupinou v Afghánistánu jim může kromě Talibanu zůstat jen málo spojenců.
Kromě obav z Indie má Pákistán k podpoře Talibanu řadu ideologických důvodů. Od vytvoření Pákistánu se zevnitř ozývají výzvy, aby umožnily paštunským komunitám žijícím u hranic s Afghánistánem vytvořit si vlastní nezávislý stát. TTP pro jednoho toto tvrzení podporuje. Pákistán je proto unavený jakoukoli vládou vedenou Paštúny v Afghánistánu, včetně minulých vlád Hamída Karzáího a Ašrafa Ghaního. Poněkud matoucí je, že Pákistán vidí Taliban, který se více zabývá islámským fundamentalismem než etnickými konflikty, ačkoli i oni jsou etnicky paštunskou skupinou.
Pákistánská společnost také chová určité sympatie k Talibanu, především kvůli způsobu, jakým vznikl pákistánský stát. Oddělení Pákistánu od Indie bylo podmíněno jeho touhou vytvořit islámský stát. Pro pákistánské horlivě věřící občany představovala obrana Talibanu výklad práva šaría způsob, jak si udržet vlastní spojení s islámem a potažmo i s pákistánským státem.
Na druhou stranu však existují také významné důvody, proč Pákistán čelit vzestupu Talibanu. Za prvé, vláda Talibanu v Afghánistánu pravděpodobně vyvolá masivní uprchlickou krizi v zemích jako Tádžikistán, Írán a Pákistán. Pákistánská podpora Talibanu by ji také mohla stát mezinárodní legitimitu, zvláště pokud se skupina odmítne umírnit a začne znovu dovolovat dalším extremistickým hnutím zakořenit na afghánské půdě.
Průzkum Pew Research Survey z roku 2015 navíc ukazuje, že Taliban ztrácí podporu mezi pákistánským lidem. Na otázku, co si myslí o Talibanu, 72 procent Pákistánců považovalo skupinu za nepříznivou, zatímco pouze 6 procent je považovalo za příznivé. Vedle těchto oprávněných obav musí Pákistán bojovat také s potenciálním oživením TTP a dalších extremistických skupin. I když je nepravděpodobné, že Islámábád bude tyto důvody považovat za dostatečný důvod k tomu, aby se distancoval od Talibanu, přesto si zaslouží seriózní zvážení. Zejména rostoucí hrozba TTP je něco, čeho si bude Islámábád extrémně uvědomovat.
| Převzetí moci Talibanem vyvolává otázky o budoucnosti etnických skupin, zejména menšinPákistán si je také vědom toho, že navzdory svým vazbám na Taliban bude pro USA stále strategicky významný. Pokračující americká angažovanost v Afghánistánu, v jakékoli kapacitě, bude vyžadovat přinejmenším využití pákistánského vzdušného prostoru. To na oplátku udrží část pákistánského vlivu na USA ohledně jeho jednání s Talibanem. Kromě toho Peking, největší vnější spojenec Pákistánu, prokázal ochotu spolupracovat s Talibanem.
Proto, kromě své touhy po regionálním vlivu, svých islámských fundamentalistických kořenů a vlastních obav z paštunského nacionalismu, Pákistán nadále podporuje Taliban prostě proto, že může.

Kdo je pákistánský Taliban
Poté, co se členové Al-Kájdy a Talibanu v roce 2001 nahrnuli do Pákistánu, zorganizovali kampaň, která je ve zprávě amerického institutu míru (USIP) popsána jako „Talibanizace FATA“. V rámci něj afghánští vůdci Talibanu spolupracovali s místními kmenovými vůdci na náboru Pákistánců do boje proti silám USA a NATO. Tito rekruti se později dali dohromady a vytvořili TTP v roce 2007 pod vedením Baitullaha Mehsuda. TTP je často označována jako zastřešující organizace zastupující různé militantní skupiny ve FATA.
Podle zprávy USIP zahrnovaly hlavní cíle TTP implementaci práva šaría, boj se silami USA a NATO v Afghánistánu a zapojení do džihádu proti pákistánské armádě. Zejména to druhé je primárním cílem skupiny, přičemž Mehsudův mluvčí v roce 2007 oznámil, že hlavním důvodem vytvoření TTP bylo prezentovat jednotnou frontu proti operacím pákistánské armády. Zpráva poznamenává, že agresivní postoj TTP vůči pákistánskému státu kontrastoval s postojem jiných místních militantů a vedl k významným úrovním vnitřních neshod.
PŘIDEJ SE TEĎ :Express Explained Telegram ChannelJeho roztříštěnost a nedostatek soudržné metodologie se nakonec ukázaly jako katalyzátor jeho zániku, ale v letech 2007 až 2014 způsobilo TTP v Pákistánu zmatek. V roce 2012 měla TTP podle odhadů až 25 000 členů, kteří vedli teroristické útoky po celém Pákistánu, což mělo za následek masové krveprolití a ničení majetku. Mezi jejich nejpozoruhodnější útoky patřil útok na největší pákistánskou leteckou základnu v roce 2011, útok na mezinárodní letiště v Karáčí v roce 2014 a ve stejném roce masakr na armádní veřejné škole v Péšávaru, který zabil 150 lidí, většinou studentů. Poslední útok veřejně odsoudil afghánský Taliban.
V roce 2014 zahájila pákistánská armáda za pomoci americké dronové kampaně operaci Zarb-e-Azb s cílem odstranit TTP. Operace byla z velké části úspěšná a byla obrovským faktorem za úpadkem skupiny. Podle zprávy USIP, která byla zveřejněna v květnu 2021, je dnes TTP z velké části roztříštěná a vyčerpaná vojenská organizace, rozptýlená po celém Pákistánu a na hranicích s Afghánistánem.
Aktivita TTP však v posledních letech prudce vzrostla. V roce 2019 zprávy naznačovaly, že militanti TTP zastrašovali obyvatele Severního a Jižního Vazíristánu, aby nehráli hudbu nebo nechali ženy opustit dům bez mužského opatrovníka. V roce 2020 mediální křídlo skupiny, Umar Media, spustilo vedle svého oficiálního časopisu nové webové stránky, které propagují ideologii TTP. Je příznačné, že v roce 2020 Umar Media také oznámila, že dvě odštěpené skupiny, Jamaat-ul-Ahrar a Hizbul Ahrar, se formálně znovu připojily k TTP. Tyto dvě skupiny byly zodpovědné za řadu smrtících útoků uvnitř Pákistánu a v posledních letech byly aktivnější než samotná TTP.
Od začátku roku 2021 si TTP přihlásila řadu útoků po celém Pákistánu. Jen za první dva měsíce roku si vyžádalo 32 útoků, z nichž většina se odehrála ve FATA. Někteří analytici se domnívají, že nedávné oživení TTP bude dále podporováno vládou Talibanu v Afghánistánu. Argumentem je, že Taliban legitimizuje militantní islámskou vládu, a tím povzbuzuje své příznivce a sympatizanty v Afghánistánu i mimo něj, aby sledovali podobné cíle. TTP povzbuzena Talibanem mohla využít úspěch skupiny k náboru dalších členů a oživení své kampaně proti pákistánskému státu. Vzhledem ke komplikovanému vztahu TTP s Talibanem však není jasné, zda by v tomto úsilí mohla počítat s jeho podporou.
Vztah mezi TTP a Talibanem je často horký a studený. Není známo, jakou úroveň přidružení tito dva sdílejí, ale je známo, že se v různých časových okamžicích staví proti sobě a navzájem se podporují. Ačkoli TTP a Taliban mají podobné ideologické konstrukty, neshodují se v otázce cíle prvního z nich na pákistánský stát. Jelikož je Islámábád klíčovým spojencem Talibanu, skupina se pokusila přesvědčit TTP, aby svůj džihád zaměřila pouze na afghánskou administrativu. TTP však existuje především jako organizace proti pákistánskému státu a bez tohoto cíle by přestala mít jakýkoli vnější význam.
Zpravodaj| Kliknutím dostanete do své doručené pošty nejlepší vysvětlivky dne
Skupiny však také spolupracovaly na několika kampaních, především poté, co pákistánská vojenská operace v roce 2014 přinutila TTP uprchnout do Afghánistánu. Tam pomáhali vojenské ofenzivě Talibanu proti afghánské vládě a nabízeli cennou logistickou podporu včetně sebevražedných atentátníků. Po dohodě z Dauhá mezi USA a Talibanem zveřejnila TTP video ze setkání svých členů s vysokým vedením Talibanu. Skupina údajně toužila ukázat své úzké vazby na Taliban, jako uznání hodnoty, kterou by takový vztah měl s pákistánskou veřejností, z nichž mnozí Taliban otevřeně podporují.
Někteří zašli tak daleko, že naznačují, že TTP a Taliban jsou bytostně propojeny, přičemž jeden velitel pákistánské armády je údajně označil za dvě tváře stejné mince.
Sdílej Se Svými Přáteli: